Pandemie virové choroby COVID-19,[2] která je způsobena koronavirem SARS-CoV-2 (dříve označovaným jako 2019-nCoV), vypukla v prosinci 2019 ve městě Wu-chan v provincii Chu-pej v centrální Číně. Prvotní skupina nakažených li
dí jevila známky zápalu plic bez dalších příznaků.[3] Virus se může přenášet z člověka na člověka a jeho rychlost šíření (míra infekce)[4] eskalovala v polovině ledna 2020, kdy byly oznámeny první případy nakažených mimo pevninskou Čínu.[5] Potvrzené případy nakažených jsou hlášeny v 116 zemích na všech kontinentech světa kromě Antarktidy. Inkubační doba (doba od nakažení do propuknutí nemoci) se pohybuje mezi 2 až 14 dny a i během ní je nemoc infekční.[6][7][8] Základními symptomy jsou horečka, kašel a dušnost a následky onemocnění mohou být i smrtící.[7]
dí jevila známky zápalu plic bez dalších příznaků.[3] Virus se může přenášet z člověka na člověka a jeho rychlost šíření (míra infekce)[4] eskalovala v polovině ledna 2020, kdy byly oznámeny první případy nakažených mimo pevninskou Čínu.[5] Potvrzené případy nakažených jsou hlášeny v 116 zemích na všech kontinentech světa kromě Antarktidy. Inkubační doba (doba od nakažení do propuknutí nemoci) se pohybuje mezi 2 až 14 dny a i během ní je nemoc infekční.[6][7][8] Základními symptomy jsou horečka, kašel a dušnost a následky onemocnění mohou být i smrtící.[7]
První člověk nakažený koronavirem zemřel dne 9. ledna 2020 v Číně. Ke dni 11. března 2020 se virus rozšířil do 116 zemí světa, na následky onemocnění zemřelo 4 634 osob a nakazilo se jich 126 380 z toho bylo 66 904 vyléčeno.
Dne 7. ledna se čínským vědcům podařilo izolovat nový kmen koronaviru, nazvaný 2019-nCoV (později přejmenován na SARS-CoV-2). 12. ledna přijalo WHO výsledky genového sekvenování koronaviru a umožnilo tak laboratořím po celém světě vytvořit specifické PCR testy na jeho diagnostiku.[9][10][11][12] Po úspěšném vytvoření PCR testu na diagnostiku infekce bylo z původní wuchanské skupiny postupně potvrzeno 41 osob s koronavirem. Dvě třetiny z nich byly nějakým způsobem spojeny s velkoobchodním trhem s mořskými plody Chua-nan.[13][14][15][16] Nový virus je sedmým členem rodiny koronavirů a může se přenést na člověka. Pomocí genového sekvenování bylo zjištěno, že je podobný nejméně ze 75–80% koronaviru SARS-CoV a z více jak 85% netopýřím koronavirům.[17][18] Zdali je virus stejné virulence a smrtnosti jako SARS, není zatím známo, je ale velmi pravděpodobné že hodnoty budou podobné.[9][10][11][12]
Dne 30. ledna 2020 byl Světovou zdravotnickou organizací vyhlášen globální stav zdravotní nouze (PHIEC), šestý v pořadí od roku 2009, kdy byl poprvé vyhlášen kvůli mexické prasečí chřipce.[19][20][21][22]
Pozadí[editovat | editovat zdroj]
Wu-chan je hlavní město provincie Chu-pej, sedmé největší provincie Číny, s 11 miliony obyvateli. Je hlavním dopravním uzlem Číny, známým pod názvem „Přes devět provincií“ (čínsky 九省通衢).[23] Město je vzdálené přibližně 1 100 km jižně od Pekingu,[24] 800 km západně od Šanghaje a 970 km severně od Hongkongu.[25] Je považováno za politické, hospodářské, finanční, obchodní, kulturní a vzdělávací centrum centrální Číny. Přímé lety z Wu-chanu směřují také do Evropy: šest letů týdně do Paříže, tři týdně do Londýna a pět týdně do Říma.[26]
V prosinci 2019 byly v čínském městě Wu-chan zpozorovány případy lidí se zápalem plic neznámého původu. Byly spojeny s rozsáhlým trhem Chua-nan, na němž se v tisíci stáncích krom ryb a dalších plodů moře prodávají i kuřata, bažanti, netopýři, svišti, jedovatí hadi, skvrnití jeleni a orgány králíků a dalších volně žijících zvířat. Prvotní hypotézou bylo, že se jedná o koronavir pocházející od zvířat (zoonóza).[10][27][28][29]
Koronaviry se vyskytují převážně mezi zvířaty, ale je o nich známo, že jsou schopny mutace a přenosu na člověka. Důkazem jsou SARS a MERS a další čtyři druhy koronavirů, které však způsobují pouze běžné nachlazení. Všech sedm, dosud známých, koronavirů se může přenášet z člověka na člověka.[30][31]
V roce 2002 vypukla v pevninské Číně epidemie způsobená virem SARS-CoV, jenž pochází od vrápencovitých netopýrů, ze kterých se přenesl na cibetky, které se prodávaly na zvířecím trhu. Poté se leteckou dopravou virus rozšířil do Kanady a Spojených států amerických. Celosvětově zabil 700 lidí a poslední případ nakaženého se objevil v roce 2004.[30][32][33] V té době byla Čína kritizována Světovou zdravotnickou organizací (WHO) za špatné řešení průběhu epidemie.[34] Deset let po vypuknutí viru SARS se objevil koronavirus MERS, jehož nosičem byl velbloud. Na následky epidemie zemřelo 850 lidí ve 27 státech světa.[35]
Wuchanské ohnisko, které vypuklo na tržnici Chua-nan se zvířaty a mořskými plody, vedlo k později potvrzené domněnce, že virus má živočišný původ.[31] To způsobilo obavy tamějších obyvatel z opakování smrtícího průběhu epidemie jako u SARS.[32][36] Strach z rozšíření viru byl dále znásoben také vysokým počtem cestovatelů během čínského Nového roku, který začal 25. ledna 2020.[37]
Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]
Po publikaci akademického žurnálu The Lancet dne 24. ledna 2020, kdy bylo laboratoří potvrzeno prvních 41 případů, klesl význam trhu Chua-nan na šíření nákazy, protože vzrostl počet sekundárních a terciární případů, které s ním spojeni nebyly.[38][13] Prvních 59 možných nakažených bylo přijato mezi prosincem 2019 a začátkem ledna 2020 nemocnicí Ťin-jin-tchan. U 41 lidí byl potvrzen nález viru SARS-CoV-2. Třicet (73 %) z nich byli muži a průměrný věk nakažených byl 49 let. Téměř třetina lidí (32 %) byla v dobré zdravotní kondici, osm trpělo diabetem, šest mělo zvýšený krevní tlak a dalších šest kardiovaskulární onemocnění. Dvě třetiny osob byly nějakým způsobem spojeny s tržištěm Chua-nan. Nejběžnějšími symptomy, které se projevovaly u nakažených, byly horečka (40 lidí; 98 %), kašel (31 lidí; 76%) a bolesti svalů s únavou (18 lidí; 44%). Méně častými symptomy bylo vykašlávání sputa nebo krv, bolesti hlavy a průjmy. Přibližně polovina z infikovaných osob měla dušnost a 13 lidí bylo přijato k intenzivní péči. CT skeny ukázaly, že všichni trpěli zápalem plic. 12 osob mělo akutní respirační distress syndrom, 6 RNAaemii, 5 koronární ischemii a 4 sekundární infekci.[13] Dne 17. ledna 2020 skupina členů londýnské Královské univerzity publikovala Fermiho odhad, ve kterém uvedla, že do 12. ledna existovalo 1 723 případů (95 % interval spolehlivosti, 427–4 471) lidí s nastupujícími příznaky. Odhad je založen na rychlosti šíření nákazy do Thajska a Japonska. Došli také k závěru, že by „samotný přenos z člověka na člověka neměl být vyloučen“.[39][40] Což se posléze potvrdilo. Když se objevili další nemocní, tak původní výsledek přepočítali a zjistili, že do 18. ledna 2020 mělo 4 000 nakažených ve městě Wu-chan nastupující příznaky.[41][42] Hongkongská univerzita došla k podobnému závěru a její zpráva navíc obsahovala informace o dopravě v Číně.[43]
Odborníci a média několikrát informovala o superpřenašečích. Uvádí se, že jeden superpřenašeč nakazil 14 různých členů zdravotnického personálu. Dne 25. ledna Kao Fu, ředitel čínského CDC, vyvrátil ve svém prohlášení agentuře Sin-chua takovéto tvrzení.[44] Nicméně dříve téhož dne byla druhou agenturou China News Service vydána zpráva, odvolávající se na experty z Pekingské univerzity, že pacient může být považován za superpřenašeče a kritizovala nemocnici, že nezajistila dostatečnou ochranu zdravotnického personálu, který přišel do těsného kontaktu s pacientem. China Newsweek také kritizovala vládní cenzuru. Dodala, že se doktoři a sestřičky ve většině nemocnic chrání pouze obyčejnými rouškami.[45]
Průběh a geografie[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Průběh pandemie COVID-19.
Virus se objevil na konci prosince 2019 ve městě Wu-chan v centrální Číně. Předpokládá se, že pochází od volně žijících zvířat a byl přenesen na člověka díky tržištím s mořskými plody a zvířaty. Koronavirus se rozšířil do dalších provincií Číny v polovině ledna 2020, čemuž napomohly oslavy a cestování během čínského Nového roku.[11][46] Případy nakažených začaly být následně hlášeny kromě Číny v dalších 80 zemích (seznam), do kterých byl virus přenesen mezinárodními cestovateli. Ke dni 11. března bylo celosvětově potvrzeno 126 380 případů nakažených, z toho se jich 66 904 vyléčilo a zemřelo 4 634. Od 23. ledna vede Světová zdravotnická organizace s místními vládami, v Číně a jiných zemích, úsilí, aby se varovalo a informovala obyvatelstvo a stanovila opatření, která by zabránila šíření nového viru. Dne 30. ledna, kdy bylo potvrzeno 7 711 případů v 18 státech světa byl Světovou zdravotnickou organizací vyhlášen globální stav zdravotní nouze.[47]
Celkový počet zjištěných infekcí je však značně ovlivněn také možnostmi jednotlivých zemí. Celá Afrika měla před vypuknutím epidemie v roce 2019 k dispozici pouze 8 certifikovaných laboratoří na 1,3 miliardy osob. Statistika Číny tzv. potvrzených infikovaných osob je v rozporu s nařízením WHO, neboť neobsahuje osoby, které sice měly pozitivní test SARS-CoV-2, ale protože neměly typické příznaky nemoci COVID-19 tak nejsou v tomto údaji započítány. Nepřesné statistiky také uvádí Spojené státy americké, které se přiznaly, že nemají dostatek laboratoří.[48]
