Byl obyčejný čtvrteční den, když se Adéla vydala do města. V plánu měla jen rychlý nákup v drogérii, kafe s kamarádkou a návrat domů. Slunce svítilo, ptáci zpívali a vše nasvědčovalo tomu, že půjde o naprosto pohodový den.
Jenže všechno se změnilo ve chvíli, kdy sáhla do kabelky.
„Kde je moje peněženka?“ vyhrkla nahlas. Rychle začala prohledávat všechna zákoutí své obří kabelky, ve které by se dal ztratit i celý vesmír. Klíče, kapesníky, rtěnky, bonbony, staré účtenky, ale peněženka nikde.
Začala panikařit. V peněžence měla nejen hotovost a karty, ale i občanku, řidičák a kartičku na slevy v oblíbené kavárně.
Zastavila se, sedla si na lavičku a zhluboka se nadechla. „Musím si vzpomenout, kdy jsem ji měla naposledy,“ říkala si. Probírala si v hlavě poslední hodiny – platila v bistru? Měla ji v tramvaji? Nechala ji v obchodě?
Najednou si vzpomněla. Po cestě do města se zastavila na benzínce pro žvýkačky a kávu. Tam ji měla naposledy v ruce.
Bez váhání tam zavolala.
„Dobrý den, prosím vás, nenašla se u vás černá peněženka s motivem kočky a třpytkami?“
„Počkejte, podívám se…“ Ozvalo se šustění. „Ano! Máme ji tu, byla pod automatem na kávu.“
Adéla skoro vykřikla radostí. „Děkuju! Hned tam jsem!“
Když si ji o hodinu později vyzvedla, skoro se rozplakala. Všechno bylo na svém místě – doklady, peníze i stará vstupenka na koncert Ewy Farne, kterou si nechávala jako talisman.
Ztráta peněženky ji sice vystresovala, ale připomněla jí dvě věci: za prvé, že ještě existují poctiví lidé. A za druhé – že by si konečně měla stáhnout aplikaci na mobilní platby.
