Zklamal jsem.
Jsem nevěrný svému srdci. Jediný skutečně nevěrný, který existuje, a já se lapil do jejích sítí. Jako do pavučiny, z které se už nedá ven.
Poslouchej, říkám si. Uslyšíš, co ti srdce napoví.
Ale já už neslyším. Neslyším nic jen svůj pláč, přitom nepláču. Svůj křik, přitom nekřičím. To zrádné ticho drásá mi uši. Zradil jsem.
Zradil jsem sebe, nikoho jiného, jen sebe...
Zazdil jsem svůj sen. Svůj jediný sen. Zazdil jsem své srdce do pevných zdí, jako bych ho už nikdy nechtěl slyšet bít. Jako by mi říkalo lež.
Ale to je lež!
Ono křičí pravdu! Ono mi ukazuje směr. Ono mi říká kudy jít.
Zklamal jsem.
Jsem nevěrný sám sobě. Tomu co sám chci, co pro mě znamenalo žít...
Zradil jsem sebe, nikoho jiného, jen sebe...
Zazdil jsem svůj sen. Svůj jediný sen. Zazdil jsem své srdce do pevných zdí, jako bych ho už nikdy nechtěl slyšet bít. Jako by mi říkalo lež.
Ale to je lež!
Ono křičí pravdu! Ono mi ukazuje směr. Ono mi říká kudy jít.
Zklamal jsem.
Jsem nevěrný sám sobě. Tomu co sám chci, co pro mě znamenalo žít...
