V jednom klasickém vtipu z éry socialismu se přou cihla, písek a cement o to, kdo nese vinu za pád nedávno dokončené budovy. Pokud bychom podobným humorným způsobem hledali viníka současných vysokých cen elektřiny, svůj díl viny nesou skoro všechny zdroje – uhlí, zemní plyn, vítr, voda i jaderná energie. V současné evropské energetice tak nějak všechno selhává.
Nejprve pár čísel: cena základního ročního pásma na rok 2023 v úterý 16. srpna překonala 500 eur (12 250 korun) za megawatthodinu. Oproti ceně v polovině června je to dvojnásobek, oproti běžné ceně minulých let desetinásobek. Taková úroveň cen elektřiny (nemluvě o zemním plynu za víc než 200 eur/MWh) je pro průmysl likvidační a pro domácnosti ožebračující.
Příčin extrémně vysokých cen elektrické energie je totiž celá řada. Mezi ty hlavní patří umělé omezování ruského vývozu zemního plynu do evropských zemí, výpadek výroby francouzských jaderných elektráren a vliv počasí (slabý vítr, málo vody). Problém dále prohlubuje jednostranná orientace Evropské unie a mnoha členských zemí na nestabilní obnovitelné zdroje a také předchozí dlouhé období relativně nízkých cen elektřiny a plynu, které energetický sektor odradilo od nezbytných investic.
Házet vinu na energetické burzy tak není úplně férové. Na trhu s elektřinou tak jako všude jinde se musí potkat nabídka s poptávkou. Nízká výroba levnějších zdrojů energie (jaderných, vodních či uhelných) zkrátka vede k nutnosti zapínat drahé elektrárny na zemní plyn – a výsledná cena tomu odpovídá.
