V březnu letošního roku Andrej Babiš vesele obcházel plné sklady supermarketů. Se svým asistentem Karlem Havlíčkem pozoroval haldy potravin a ubezpečoval občany, že se není čeho bát.
O půl roku později se premiér země, kterou nechal zkolabovat, nechává fotit v polních nemocnicích. Je skoro sympatické, že pózuje u symbolů svého selhání. Byť to tak nejspíš nemyslí. Uvidíme, zda budou následovat fotky u chladírenských vozů pro zemřelé, případně s lopatou na dně hromadných hrobů – Díra pro tisíc lidí na Letné. Právě teď!
Premiér sólista
Babiš vládne tak, že o všem rozhoduje sám a v přímém přenosu. Přisuzuje si celá léta všechny úspěchy. Proto za ním – a nikým jiným – jdou neúspěchy a selhání. Po jarní epidemii byly známy všechny potřebné informace: jak rychle a při jakých příležitostech se koronavirus šíří. Jaká opatření fungují a jaká ne. Jak rychle opatření zabírají. Co je to exponenciální růst v praxi. Jak vypadají zhroucené nemocnice. Kolik to stojí na životech, když se situace podcení. Co jsme však viděli místo ponaučení?
Babiš, který až do krajských voleb epidemii zlehčoval a ignoroval, se diví, že zatímco na jaře brali lidé epidemii vážně, dnes ji podceňují.
Viděli jsme premiéra, který občany vyzýval, ať zůstanou v létě doma a sám se odjel válet na Krétu. Viděli jsme premiéra, který před kamerami na tiskové konferenci šikanoval svého tehdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který se omluvil za mylnou informaci. Babišovi to bylo málo: „Ježiš, no tak řekněte přesně, kdo vám ty informace dal. Nebuďte slušnej. Řekněte pravdu, kdo vám to řek, který úředník. Jste moc hodnej.“
Viděli jsme premiéra, který odmítal, aby evropská solidární pomoc směřovala do nejvíc zasažených zemí: „Bylo by nespravedlivé, kdybychom kvůli tomu, že jsme byli úspěšní, byli penalizováni,“ řekl v květnu premiér.
Viděli jsme premiéra, který donutil Ministra zdravotnictví zrušit svůj záměr na plošné zavedení roušek od prvního září: „Jsem trochu v šoku z toho, co vypadlo z ministerstva zdravotnictví. Vůbec se mi to nelíbí. (…) Používám selský rozum a plno věcí mi hlava nebere,“ řekl Babiš v České televizi.
Viděli jsme premiéra, který v září, kdy už jsme se řítili do problému, vyzýval opozici, ať neřeší covid a věnuje se raději zahrádkářskému zákonu. Všichni v této zemi věděli, že Babiš vše ignoruje jen kvůli volbám na začátku října. Hodil zemi přes palubu kvůli vidině svého osobního prospěchu.
Smutný klaun uprostřed zbořeného státu
Pokud jsme tohle všechno viděli a zažili, pak prostě není možné, aby premiér vystoupil k národu s tak drzým a arogantním projevem, jaký jsme měli tu smůlu sledovat v neděli. Popravdě není vůbec možné, aby Andrej Babiš předstoupil před veřejnost a cokoli říkal. Ale Babiš nejenže to udělal, on dokonce obvinil občany této země, že si za všechno mohou sami.
S dikcí à la Milouš Jakeš lidem oznámil, že čísla jsou katastrofální a že za to mohou oni. Skuhral, že žádal občany, aby pandemii brali vážně. „Tak já nechápu, proč je to tak těžké pochopit,“ sekýruje občany způsobem, jaký nepoužívají ani rodiče vůči svým dětem, protože by si připadali jako pitomci. Šermuje na kameru zmanipulovanou fotkou z pražské náplavky, jako by supermarkety nebyly plné lidí každý den.
Babiš, který až do krajských voleb epidemii zlehčoval a ignoroval, se v projevu diví, že zatímco na jaře brali lidé epidemii vážně, dnes ji podceňují nebo na ni dokonce nevěří. Babiš se chlubí tím, že v posledních týdnech narostl počet testů a trasování. Bylo by to skvělé, kdyby byl zrovna srpen nebo začátek září.
„Jde o to, abychom ochránili lidi nad 65 let,“ říká ve chvíli, kdy epidemie řádí v domovech pro seniory, protože se na ně stát vykašlal.
„Co se týká těch opatření, máme tam moc výjimek, takže se tím bude muset vláda znovu zabývat,“ říká s dikcí, jako by to byla naše chyba.
„Nezbyde nám než je znovu zpřísnit, ale to jsme přece nechtěli! Pokud se nestane zázrak, nám nezbyde než ta opatření přitvrdit,“ kvílí v listopadu stejnými slovy, kterými varovali experti již začátkem září. Když potom na závěr prosí: „Ale teďka, proboha, už mě konečně vemte vážně!“, je jasné, že tohle je v této situaci náš největší problém. Nikdo už ho vážně brát nedokáže. Zbyl jen smutný klaun uprostřed zhrouceného státu.
Autor je spolupracovník redakce.
